Právě se probouzím plný smutku, kolik Na´vi přišlo o život ve válce.
Neytiri ke mně přišla, „zřím tě Jaku, Mo´at nás k sobě volá. Chce s námi nutně mluvit.“
„Taky tě zřím Neytiri,“ okamžitě jsem odpověděl.
Zvedl jsem se a následoval Neytiri ke stromu duší, kde na nás čekala Mo´at.
„Zřím tě Mo´at. Co se děje?“ Ptám se ji.
„JakeSully lid Omaticaya začíná hladovět. Ty jako bývalý Toruk Makto tě žádám aby jsi vyrazit se skupinou lovců na lov a podívat se jak je na tom klan Konů z Plání po válce“ Vybral jsem nejlepší lovce našeho klanu a vyrazily jsme na lov. Při lovu nás překvapila menší tlupa Thanatorů, která o nás očividně neměla žádný zájem, ale o větší stádo Hexapedeyů. Jeden náš lovec chtěl odvrátit pozornost Thanátorů od stáda Hexapedeyů. Když jsem zjistil, co chce udělat ihned jsem zařval ať to nedělá, že nám Eywa pomůže. Neposlechl a pokusil se upoutat pozornost na sebe. Jak ho Thanatoři zavětřili, tak se na něj vrhli. Ostatní lovci začali z luku střílet přímo na ně, aby jsme je zahnaly. Zahnaly jsme je, ale mladý lovec za to málem zaplatil svým životem. Trochu mi připomínal mě, když jsem ovládal avatata. Neytiri by to řekla asi takhle – Jsi jako dítě, co dělá rámus, bezradné, ale má silné srdce, beze strachu. Požádal jsem dva lovce, aby ho vzaly ke stromu duší a zeptaly se Mo´at, jestli ten útok přežije. Já jsem se vydal zpět k lovu i se svou skupinou. Lov byl úspěšný a to jen pomocí mladého lovce, co se obětoval. Jak jsme skončili lov, tak jsem požádal loveckou skupinu ať jde ke stromu duší, kde máme zatím domov než si najdeme nový.
Požádal jsem naši nejlepší lovkyně Payral, aby mi pomohla s překladem, jak budeme u klanu Koní z plání. Zavolali jsme své Ikrany a letěli ke klanu Koní z plání. Hodně jich zemřelo při válce. Jak šlo vidět tak klan Koňů z plání byl na tom opravdu bídně. Po válce jich přežilo asi 100. Byli vychrlí, jako by delší dobu nic nejedly. Zašel jsem s Payral k náčelníkovi klanu a nabídl mu naší pomoct z klanu Omaticaya. Naši pomoc přijal, ale nerad to dělal. Dělal to hlavně pro svůj lid. Nasedli jsme na své Ikranů a letěli jsme směrem zpět ke stromu duší. Když jsme letěli pře krajinu, tak jsem si všiml něčeho ukrytého v lese. Letěli jsme na konec lesa a došly k tomu. Jak jsme doletěli, tak jsme sesedli z Ikranů a požádal jsem Payral, aby zůstala u Ikranů. Když jsem k tomu šel vypadalo to jako mobilní stanice. Něco podobného, když jsem ovládal Avatara, ale vypadalo to spíše na nějakou laboratoř. Všiml jsem si nějakých čerstvých lidských stop. Hned mi bylo jasné, že je tady někdo, komu nebylo dovoleno zůstat. Ihned jsem běžel zpět k Payral.
Požádal jsem ji, aby hlídala stanici a stopovala ty lidi, kteří se ukážou. Já jsem ihned letěl za Maxem. Zeptat se, jestli o tom něco neví. Taky nic nevěděl, což byla škoda. Potom jsem zaletěl k Mo´at.
„Když jsme letěli zpět ke stromu duší, tak jsme našly přesunou stanici. Vypadalo, že tam dělali nějaké pokusy na přírodě nebo zvířatech. Nabídl jsem pomoc i ostatním klanům. Přijal pouze jeden. Kmen koní z plání. Utrpěli veliké ztráty a jsou na tom bídně,“.říkám Mo’at.
Mo´at se podívala k lidu a odpověděla, „jsem ráda, že klan koní z plání přijal naší pomoct, hned ráno by jsi k nim měl vyrazit se skupinou lovců a pomůžete jim s lovem.“
Po chvíli co jsem domluvil s Mo´at, přišla Payral a Neytiri. Payral celá vyděšená z toho, co viděla,
„Když jsem viděla nebešťany, někteří měly pláště zbytek vypadal jako ti se kterými jsme bojovali. Sledovala jsem je lesem. Došli někam, kde se otevřela země,“ řekla Payral.
To mi už bylo jasné, že to tu měl asi na povel Quaritch. Když tu byli biologičtí vědci s žoldáky. Neytiri a Mo´at překvapilo, že tu mají něco v podzemí. Když jsem došel k místu, které mi ukázala Payral, tak jsem si všiml, že tu jsou stopy Mechy a spousty lidských stop. Když jsem se chtěl podívat o něco blíže, tak jsem si všiml, že ze země vylezlo – něco jako satelit nebo anténa. To mi už bylo jasné, že podzemní stanice je ve spojení s RDA nebo s dalšími stanicemi na Pandoře. Tato stanice sloužila asi jako základní stanice nebo jako kasárny. Jak jsem se vrátil zpět, tak byl už večer a já byl unavený. Zašel jsem za Mo´at a Neytiri.
Řekl jsem jim, „je tu asi několik stanic nebo více lidí na Pandoře, co nemají asi dobré umysli. Našel jsem asi kasárnu nebo něco jako základní stanici. Taky jsem našel i několik stop Mech. Doufám že nevypukne další válka při, které budou ztracené další životy.“
Mo´at se smutným i naštvaným výrazem mi řekla, „Pokud jsou zde další nebešťané, kterým nebylo dovolenu zůstat měli bychom zjistit, co mají v úmyslu.“
Večer jsme ukončily modlitbou k Eywě a šli jsme spát. Já si lehl vedle Neytiri a usmíval jsem se na ni dokud jsem neusnul.
Je to několik dní, co válka skončila. Nebešťané odletěli na svůj zmírající svět. Už nejsem ovladač Avatara, který jen poslouchá rozkazy. Patřím do rodiny Omaticaya, což mě velice těší. Ještě si zvykám na své nové tělo po svém třetím narození. Myslím, že nikdy nezapomenu, jak to bylo úžasně, když jsem mohl zase chodit, běhat i skákat. Lidem, kteří ovládali Avatary a pomáhali nám při válce s Nebešťany bylo nabídnuto žít jako člověk nebo se stát Na´vi. Všichni se rozhodli stát se Na´vi a nechat svoji minulost za sebou. Pohřbili jsme všechny mrtvé až na plukovníka Quaritche, který začal tento masakr. Lid Na´vi chová ke každému úctu. Ať to byl přítel nebo nepřítel. Na´vi říkají, že je Eywa přijme skoro všechny kromě Quaritche, který zavinil smrt spoustu lidí. Pohřbívání všech padlých jsme ukončily modlitbu k Eywě, v kterou všichni věříme a jsme ji za vše vděčni. V průběh odříkávání motliteb nastala noc. Čas jít spát. Všichni byly unavení. Lehl jsem si přímo vedle Neytiri. Dnešek byl velice namáhavý pro nás všechny.
Vítejte na stránce věnované filmu Avatar a jeho pokračování ve formě FanFiction příběhu.